Bojkot EURA nic neřeší. A kdo (ne)pojede do Soči?

Nelze psát o Ukrajině, o EURU a nezmínit hojně diskutovanou možnost bojkotu jeho ukrajinské části. Těch, kteří se rozhodli jí nezúčastnit, je dlouhý seznam. Za všechny zmíním představitele Evropské komise, Německa, Rakouska, Belgie, Holandska…Proti bojkotu se hlasitě postavilo snad jen Polsko, když vyzvalo evropské politiky nebojkotovat evropský šampionát a připomnělo i prosbu Julie Tymošenkové nespojovat svůj případ se sportovní událostí.

Stejnou pozici sdílí i UEFA a EURO se na Ukrajině konat bude. O tom žádná. Odebrat EURO Ukrajině navíc není, z politického hlediska, už vůbec potřeba. Kyjev se už diskreditoval dostatečně a přenesení akce nebo sportovní bojkot by jen potrestal obyčejné Ukrajince, kteří tenhle drahý špás budou ještě dlouho splácet.

Západ ale stejně ukázal Ukrajině záda. Trochu s křížkem po funuse (prezident Janukovyč se totiž nezačal chovat jako autoritář teprve minulý týden) ale přeci. Velmi jasně dal najevo, že se na stejnou tribunu s Janukovyčem neposadí a jednoznačně tak dosoudil současnou situaci na Ukrajině. V tomto případě explicitně a bez váhání. Neúčast vysokých představitelů, komentování politické situace v zemi během šampionátu nebo aktivní vyjádření nesouhlasu ze strany sportovců…To je správný postup, bohužel není aplikován univerzálně.

V případě olympijských her v Číně Evropská unie bojkot nepodpořila, podle Bruselu by to nebyla správná odpověď na brutální potlačení nepokojů v Tibetu. Politizovat čínskou olympiádu se nikomu nechtělo, u ukrajinského EURA to nevypadá na zásadní problém. Proč? Zaprvé, Ukrajina není pro většinu lidí destinací snů a někteří si takový výlet rádi odpustí. Naopak Čína je jiná liga. Na druhou stranu, Čína je totalitním režimem a zemí s nejvyšším počtem poprav na světě. I v téhle kategorii je naštěstí Ukrajina pořád jiná liga.

A tak nezbývá než jen zopakovat starou pravdu, že ekonomické zájmy jsou často důležitější než jakési normy a hodnoty. A protože je Ukrajina ekonomicky zajímavá jen pro málokoho, tak bojkot nikoho příliš bolet nebude a politici se mohou ukázat v pozitivním světle, jako chrabří bojovníci za demokratické hodnoty. Ale bez ohledu na jejich motivaci, je dobře, že se k bojkotu někteří odhodlali. Ukrajinský problém se tím ale nevyřeší.

Řadoví Ukrajinci už dávno evropské signály pochopili. O bojkotu a izolaci prezidenta Janukovyče si mohou přečíst každý den v novinách, ale nechápou, proč se země EU rozhodly jednat až teď. Příležitostí dát svůj nesouhlas hlasitě najevo už bylo více než dost. Ukrajinci si prostě teď chtějí šampionát užít a o politice nechtějí vůbec slyšet.  Naopak, kdo je vůči evropským signálům neuvěřitelně imunní, je ukrajinská vláda a prezident. Mykola Azarov, ukrajinský premiér, si nedávno dokonce postěžoval, že nechápe, proč se Západ snaží Ukrajinu ponížit, když se tak snaží!

Je vidět, že ukrajinská „věrchůška“ potřebuje pár výchovných, aby se probrala. Shrňme si to.

Zaprvé. Politický bojkot ano. I když možná by bylo lepší na Ukrajinu jet a bojkotovat tribunu s Janukovyčem přímo na místě. To by bylo teprve drama. Jinak se prezident Janukovyč obklopí emíry z Kataru a nad nějakými Belgičany si nikdo ani nepovzdechne.

Zadruhé. Politický bojkot šampionátu situaci na Ukrajině neřeší a nikam ji neposune. Ukrajince zklame a vláda brzy zapomene, EU by měla konečně sáhnout po adresnějších sankcích.

A zatřetí, bylo by pěkné, kdyby se měřilo všem stejně. Takže, kdo pojede na olympiádu do ruské Soči?

P.S. Imaginárně a virtuálně bojkotuji Viktora Janukovyče, ukrajinskou vládu a představitele Strany regionů. Šanci demonstrativně jim nepodat ruku nedostanu, tak to alespoň píšu tady. V průběhu EURA si ale úplně obyčejně pustím televizi a budu se dívat na fotbal.